13. 06. 2011 - LÉTO BUDI? POCHVÁLENO - IV. kolo

Odpovědi závěrečného kola opět zasílejte na mail lenka@lanczova.cz, do těla zprávy uvádějte v?dy číslo kola - tedy č.4, a pi?te v?dy z tého? mailu, co máte registrovaný tady na stránkách! Slosování v?ech čtyř kol bude v pátek 24.6.2011.

1.
Sna?ím se ze v?ech sil usnout, mezi spícími kamarádkami si připadám ?íleně opu?těná, jako jediný člověk ve světě nočních ?ivočichů. Chci si vyprázdnit hlavu, ale to ne, cpou se mi do ní výčitky, jak to koulím s na?im, a to je nejspí? to poslední, co by mi mohlo přinést klidný spánek. Převaluji se na seně sem a tam, chvíli je mi chladno, chvíli se potím.
Konečně, konečně se začnu propadat do peřin spánku, v?echno rázem ztrácí ostré hrany, najednou znovu plavu v rybníku, vlnky mnou houpají, u?ívám si to. Jako se na divadle vymění kulisy, rekvizitář mého snu zamění rybník za delfinárium, vedle mne se vynoří modrý delfín. ??ouchne do mě svým čumákem, asi se chce honit, jeho vousky mě zalechtají na tváři. Netu?ila jsem, ?e delfíni mají vousy! A pěkně studený čenich, jezdí mi jím po obličeji a čenichá o závod, a? se mu chřípí chvěje. Ko?í?ek má krásně ply?ový, skoro jako my?, případně krysa?
?Uáááá?!? S výkřikem plným děsu, o?klivosti, hrůzy a strachu se vztyčím do sedu tak prudce, a? zvíře z mé hrudi polekaně uskočí. Naprosto dezorientovaná, v první chvíli nechápu, kde jsem, dokonce se sna?ím nahmatat vypínač lampičky a místo po psacím stolku moje prsty zatápou v seně, ječím, jako kdy? mě na no?e bere.
Teprve baterka, kterou se podaří Janě rozsvítit, vnese do situace trochu světla. Jakmile zjistím, ?e mi po obličeji nečenichala krysa, dokonce ani my?, ale celkem sympatický voří?ek s jedním uchem nastojato a druhým volně visícím, vypnu sirénu.
?To mě tedy podr?,? řekne neznámý klukovský hlas. ?Jsou tu holky. A hned tři.?

a) Sonáta pro dvě srdce
b) Tajná láska
c) Super ko?ata

2.
Projedeme malebnou vískou, kde jsem trávila prázdniny jako malá, pak u? na?i měli čím dál méně času, tak?e třeba vloni jsme se na chalupu nedostali v létě ani jednou, ostatně, stejně jako letos, mineme ukazatel s pře?krtlým nápisem BLA?EJOV, přejedeme most přes říčku, a kdy? necháme vesnici za kopcem, těsně před lesem odbočí tatík na polní cestu, která po deseti metrech skončí přímo před stavením, jeho? bílé zdi nesměle prosvítají skrz d?ungli z křoví a stromů.
Ta?ka vypne motor a zatímco se Max nedočkavě dere ven z auta, já se s obavami zahledím k zastře?enému zápra?í. Vlevo na lavičce, která se ve vysoké trávě skoro ztrácí, kdosi pohodlně le?í. Druhá postava sedí na jednom ze tří schůdků vedoucích na zápra?í. Podle toho, ?e se před domem na plácnu vydlá?děném kdysi dávno velkými plochými kameny povalují jen dva bágly, usoudím, ?e zatím krom těch dvou nikdo jiný nedorazil.
V klukovi na schodech poznám Adama. Dost se změnil, sice stále nosí hnědé vlasy ostříhané na je?ka, ale celkově je nějaký jiný, dospělej?í, hezčí. Zmu?něl, či co. Vypadá dost dobře v černých bermudách a ?lutém tričku ? a já se paradoxně začnu cítit tím hůře! Kdy? se druhý kluk na lavičce posadí, aby se podíval, kdo přijel, trhnu sebou, jak kdybych dostala ránu elektrickým proudem. Je to Tadeá?, nebo ne??!

a) Čas něhy
b) V?echno bude fajn
c) Oran?ové blues

3.
Proklouznu ven a stejně opatrně za sebou zavřu. Nemohu se rozběhnout přímo na plá?, musím obejít bungalov ná? i sousední, jinak by mě Pavel měl jako na dlani. ?těrk, jím? jsou cesty v kempu vysypané, mě pekelně tlačí do bosých nohou, ale pro boty se nevracím, vydr?ím to a za chvíli mě u? studí vlhký písek plá?e, seběhnu toti? dolů k moři, abych si otlačená chodidla svla?ila v teplých vlnkách. Plá? je dokonale prázdná, obzor černý, ?ádná loď v dohledu. Měsíc osvětluje okolí dost jasně, navíc za mnou svítí kemp a v dálce přede mnou městečko. Rozběhnu se po jemném písečku a bě?ím, bě?ím, mimo místo, kde jsme před pár hodinami pozorovali Měsíc, zamířím k veřejné plá?i po levé straně od kempu, která vypadá díky mohylám sta?ených slunečníků maličko stra?idelně. Mohla bych se na chvíli posadit na jedno z četných lehátek, napadne mne, ale ne? nápad proměním ve skutečnost, zaslechnu za sebou rychlé kroky. S obavami sleduji postavu bě?ící ostrým tempem v mých ?lépějích, vydýchávám se a s bu?ícím srdcem čekám, co se z toho vyvrbí. Mohl by to být kdokoli z kempu, případně někdo, kdo číhal u jeho plotu, anebo by to také mohl být ten jeden jediný!!!
Poznám ho mnohem dřív, ne? ke mně přiběhne, podle dr?ení těla, podle vysoké urostlé postavy, podle způsobu běhu. Moje vzru?ení neopadá, naopak, tím víc graduje. Ačkoli stojím ve stínu, ví přesně, kde jsem, stejně jako musel vědět, ?e jsem opustila bungalov! Nezaváhá ani na okam?ik, dvěma skoky je u mne.

a) Počkej na mě, Radko!
b) Podej mi ruku, Radko!
c) Pojď se mnou, Radko!

4.
?la spát, uvědomil jsem si zklamaně. Ne, na?la. Najednou se otevřely dveře verandy, objevila se v nich světlá skvrna jejího trička, zaslechl jsem dvojí cvaknutí zámku, kroky po cestičce a vrznutí velkých vrat. Kam se takhle v noci vydala? Přeskočil jsem plot a oběhl chalupu, abych ji mohl stopovat. Má snad s někým schůzku? Rozbu?ilo se mi srdce. V?dy? na ni ?árlím!
Kráčela lehce cestičkou v mokré louce, mo?ná si notovala nějakou písničku, sledoval jsem ji z velké vzdálenosti. Mířila k lesu. Odvá?ná holka! Sama a v noci! V lese jsem přidal, nemohl jsem dodr?ovat příli? velkou mezeru, abych ji neztratil. Cesta netrvala dlouho, stromy se brzy rozestoupily a mně do?el cíl noční výpravy při pohledu na třpytivou hladinu slu?ně velkého rybníka. ?míroval jsem ji dál. Shodila ze sebe tričko a bez osmělování skočila z hráze ?ipku, jen voda vycákla do vý?ky.
Přikrčil jsem se přímo na hrázi, díky tmě jsem se moc skrývat nemusel. Díval jsem se, jak plave ?iroké kolo, málem přes celý rybník. Obdivoval jsem ji, má výdr?. Svlékl jsem si kra?asy z ustři?ených d?ínsů, tílko a skočil za ní, ani? bych ji upozornil. Prostě jsem selhal. Skok se mi nepovedl, hodil jsem placáka, div si nevyrazil dech. Sandra se tomu hlasitě smála. ?Ty jsi atlet! Divím se, ?e v rybníku zbyla nějaká voda, rozplácl ses jako hroch!?

a) Kde končí svět
b) Lucky Luk 1
c) Lucky Luk 2

5.
?U? tam skoro jsme,? uji??uje mě Mí?a co pět minut, tudí? jí to brzy přestanu věřit, a kdy? se před námi asi po hodině vysilujícího pochodu les rozestoupí a dopřeje nám výhled na paseku s jednou zděnou budovou a spoustou malých dřevěných chatiček rozestavěných v půlkruzích před jejím čelem, připadám si skoro jako ve snách!
LETNÍ TÁBOR VYSOKÁ, hlásají písmena vyřezaná do cedulky na pestrobarevném totem stře?ícím bránu tábora.
?A jsme tu,? oznámí mi nad?eně.
?Skoro jsem si myslela, ?e sis Vysokou vymyslela,? svěřím se jí, leč ona to vezme za dobrý vtip a báječně se baví. Na nádvoří tábora doslova poutíká, odhodí svůj megabatoh vedle sto?áru na vlajku a pelá?í přímo do dokořán otevřených dveří zděné budovy, v ní? správně tu?ím stan hlavního vedoucího plus moje budoucí působi?tě ? kuchyni s jídelnou.

a) Prázdniny pro zaláskované
b) Andělé noci
c) Hořká chu? lásky

6.
Večer chvíli bloudíme, nicméně nakonec malou vísku s podivným názvem Kalameny najdu a rybníček kousek za ní na úpatí vysokého kopce hustě porostlého lesem objevím. Vloni jsme ho na?li čirou náhodou, letos jím hodlám ukončit suprový týden v přírodě.
V okam?iku, kdy k němu dojedeme, se v něm je?tě koupou tři dvojice plus dvě děti patřící jednomu man?elskému páru, ale my nikam nespěcháme, zaparkujeme opodál a na vařiči si připravíme večeři z posledních instantních kari nudlí. Mám z toho trochu deprese, Sára je zvyklá večeřet v podnicích jako je Crystal, ne ba?tit nudle ze společného kotlíku v trávě na zemi, ale vypadá tak spokojeně, ?e mě obavy brzy přejdou.
Se soumrakem odjede i poslední pár a rybníček je celý ná?. ?Smím tě pozvat na večerní koupel??
?Nebude to studené?? stará se, nicméně u? se souká z oblečení. Jeliko? jsme tu ?iroko daleko sami, s plavkami se vůbec nezdr?uje.

a) ?eptej do ticha
b) Hří?ná touha
c) Lucky Luk 1

Správné ře?ení: A A C C B B